Vysoko v orchestřišti věží zadunělo
Nebeský varhaník už ladí píšťaly

Žíznivé obecenstvo stromů zašumělo
To do něj černé jícny mraků dýchaly

Nebe je vyfoukaný palác na plachtách
oblačné balustrády svítí nad kraji
Flamenga tanečníci hýří v komnatách
za okny jejich těla klikatě se míhají

Hledištěm země chodci chvatně jdou
pohledy zakloněné k jevišti
Až brány paláce se rozevřou
větrný pierot ven první prosviští

Po mokrých lanech kloužou perly do propasti
Sbor hromoblesků zpívá basem, a rozeklaně hoří
Divák je bez deštníku polapený v deštné pasti
Na závěr střecha divadla se do kaluží zboří